Co Ti dovolí poznat nové lidi naživo, aniž by ses musel registrovat na seznamce? Timity — tady a teď!

Sobotní dopoledne v kavárně, laptop odsunutý, talíř před ním.

„Volné dopoledne. A nikam se nespěchá."

Sáhne po telefonu — výraz „a co s tím časem".

„Chuť si promluvit. Bez agendy."

Displej: ťukne Sdílet. Brunch a řeč.

„Dvě slova. To stačí."

Nadhled kavárny — vlnky vysílání z jeho stolu.

„A appka to tiše pošle kolem."

Žena u vedlejšího stolu zvedne hlavu od knihy.

„Někdo poblíž má čas taky."

Ťukne „Ozvat se" — rozhlédne se po místnosti.

(ticho, jen zvuk kavárny)

Jejich pohledy se potkají. Mírný úsměv.

„Poznáte se."

Dva talíře, zavřený laptop, živý rozhovor.

„Dopoledne se protáhlo. Nikdo neřeší čas."

Student v knihovně — otevřené učebnice, pero odložené.

„Derivace. Zase."

Přelistuje stránky, opře se o opěrku. Výraz frustrace.

„Sám to neprolousknout."

Otevře Timity, napíše „Matika — pomoct?"

„Tři slova."

Vlnky z jeho stolu přes celou čítárnu.

„A appka to pošle těm, co tu jsou taky."

Dívka u okna zvedne hlavu od notebooku, vstane.

„Někdo poblíž umí matiku."

Přijde ke stolu, ukáže prstem na sešit. „Tady."

(ticho, jen šepot)

Pero na papíře — najednou to dává smysl. Úleva ve tváři.

„Najednou to jde."

Dva šálky, sešity, smích nad chybou. Večer se prodlužuje.

„Z jedné otázky je celé odpoledne."

Jde ulicí, kolem kaváren a podniků s posezením, cizí nápisy kolem.

„Cizí město. Znáš pár slov. A chceš víc."

Posloucháš, jak lidé kolem tebe mluví.

„Něčemu rozumíš, učíš se ten jazyk. Co takhle ho zkusit naživo?"

Otevřeš Timity, nastavíš místní jazyk, ťukneš Sdílet.

„Napíšeš tři slova. Místně."

Vlnky se šíří ulicemi kolem.

„A appka to pošle lidem poblíž."

Místní zvedne hlavu od novin. Úsměv na telefon.

„Někdo poblíž má chuť si popovídat."

Setkání před tavernou — trochu nervózní, první věty v cizím jazyce.

„Začíná to jednoduše."

Živý rozhovor, gesta, smích nad přeřeknutím.

„A pak to přijde samo."

Dvě sklenice, oprava přízvuku, oba se chechtají.

„Za hodinu víc, než za měsíc z aplikace."